Výběr fontů – nutnost, nebo ztráta času?

Napadlo vás někdy přemýšlet nad tím, jestli v textu používáte vhodný font? Možná máte pocit, že je to úplně šumák, hlavně když se to dá přečíst… Anebo se naopak vyžíváte v těch nejbláznivějších kombinacích?

Vypozorovala jsem, že podle vztahu k fontům se lidi dají rozdělit do dvou hlavních skupin:

1. Ti, kteří používají zásadně a všude jen Times New Roman (v lepším případě Arial, případně Calibri).
2. Ti, kteří používají ty nejdivočejší fonty páté přes deváté, co na tom, že to neumí česky, hlavně když to zaujme.

Co bych to nepřiznala, dřív jsem se hrdě hlásila ke skupině č. 1 (sekce Calibri) a na svém prvním webu jsem používala všude základní přednastavený font. Proč bych se já minimalistka měla takovou zbytečností nějak víc zaobírat? V jednoduchosti je přece síla, ne? Hlavně, aby to nebylo přeplácaný…

Až donedávna jsem nějakým fontům nepřikládala vůbec žádnou váhu. Jen jsem si dávala majzla na Comic Sans. Věděla jsem, že použít ho jinde než v bublinách kreslených postaviček rovná se profesní sebevraždě.

A pak jsem potkala jednu velmi zajímavou osobu, která mi postupně trochu otevřela oči, a dokonce ve mně i probudila chuť si s fonty porozumět a hrát. Ta skvělá žena se jmenuje Andrea Grigerová, a hned vám povím, čím je tak výjimečná.

Andrea je totiž fontolog a osobně neznám nikoho, kdo by fontům rozuměl víc než ona. Andrea totiž jednak velmi dobře ví a cítí, jaký font se hodí k jaké příležitosti, ale taky vás dokáže prokouknout až do morku kostí podle toho, jak reagujete na předloženou sadu různých fontů. No vážně. Pozná podle toho, jaký jste typ osobnosti, jakým způsobem komunikujete, a někdy odhalí dokonce i věci, o kterých jste třeba nikdy s nikým nemluvili… (Já vím. Já byla zpočátku taky trochu skeptická.)

Díky Andree mě fonty začaly bavit. Došlo mi, že jiným stylem píšeme vědeckou zprávu, a jinak se můžeme odvázat třeba v příspěvcích na Facebooku. Jiný font se hodí pro blogový článek, a jiný pro citace a výzvy k akci.

Neverbální komunikace písemně

Takový font je vlastně totéž, co neverbální komunikace. Chápete? Takže napsat oficiální dopis třeba pro rektora Univerzity Karlovy v úvodu zmíněným fontem Comic Sans je stejné, jako kdybyste na osobní schůzce s panem rektorem běhali po čtyřech a štěkali u toho jako pes.

Díky tomu, co jsem od Andrey pochytila, už se nebojím kombinovat různé fonty mezi sebou, vím, jak pomocí fontů zvýraznit v textu důležité informace, jak podtrhnout rétoriku celého sdělení. Řeknu vám, pro takový copywriting perfektní věc.

Hrej si, tu máš fonty!

Takže pokud patříte (stejně jako dřív já) ke skupině č. 1, nebojte se toho, zjistěte si o fontech víc, hrajte si s nimi, zkoušejte, co dovedou. (Jen si vždycky ohlídejte, jestli ten „váš“ font umí dobře česky.)

A jestli spíš tíhnete ke skupině č. 2, začněte nad fonty víc přemýšlet. Zkuste je začít používat ne proto, „aby to bylo zajímavější“, ale proto, aby opravdu posloužily konkrétnímu účelu, podtrhly smysl konkrétního sdělení, dodaly ty správné emoce. A to neznamená jakékoli emoce. (Vzpomeňte si na štěkajícího psíka v kanceláři pana rektora.)

Pokud byste se chtěli s fonty seznámit blíž a naučit se využívat jejich potenciál naplno, zkuste třeba některý z Andreiných workshopů.
Termíny a podrobnosti najdete tady. >>>

Tak. A teď mě zajímá: Jaké fonty používáte vy? Patříte spíš ke skupině č. 1, nebo 2? Přiznejte se v komentářích!

Copykiller – prodávejte textem®

Podnikáte a píšete si prodejní texty sami?

Přihlaste se do online kurzu Copykiller a začněte psát texty, které mají hlavu, patu, a hlavně prodejní výsledky.

Získat kurz

Lucie Koubek

Lektorka copywritingu, konzultantka a mentorka se smyslem pro detail i rázný humor. Autorka online kurzu Copykiller – prodávejte textem® a dalších vzdělávacích programů.

"Učím podnikatele a malé firmy psát prodejní texty v souladu s jejich osobními hodnotami i s principy moderního marketingu." Více o Lucii se dozvíte tady.